Při diskusi o daňovém právu v Severní Koreji je nezbytné chápat jedinečný politický a ekonomický kontext země. Severní Korea, oficiálně známá jako Korejská lidově demokratická republika (KLDR), funguje podle centrálně plánované ekonomiky. Je jednou z nejtajemnějších a nejuzavřenějších zemí na světě, vládnou jí diktátorský režim rodiny Kimů od svého založení v roce 1948.
**Ekonomická struktura a obchodní prostředí**
Ekonomika Severní Koreje je vysoce centralizovaná a řízená státem. Ekonomické aktivity jsou plánovány a prováděny podle pokynů vydávaných vládou. Většina průmyslových odvětví je ve vlastnictví státu a soukromý sektor hraje minimální roli. Kvůli této centralizaci je daňový systém v Severní Koreji zcela odlišný od těch ve tržních ekonomikách.
**Daňový rámec**
Daňový systém Severní Koreje je neprůhledný a málo informací je dostupných pro cizince. Nicméně je známo, že daňový systém je především navržen tak, aby podporoval centrální plánování a kontrolní mechanismy vlády. Historicky měla Severní Korea fáze, kdy oficiálně zrušila daně pro jednotlivce s tvrzením, že je národem bez daní. Přesto jsou fiskální příjmy vybírány různými formami, udržujíc tak kontrolu vlády nad ekonomickými výsledky.
– **Daň z příjmu právnických osob:** Podniky, zvláště zahraniční podniky provozující se v zvláštních ekonomických zónách (SEZs), podléhají dani z příjmu právnických osob. Tyto SEZs byly zřízeny k přitažení zahraničních investic a technologií s cílem posílit ekonomiku země, zatímco zároveň udrží zbytek ekonomických standardů národa nedotčených. Daňové sazby a regulace pro zahraniční podniky mohou být zvláště přísné a jsou navrženy tak, aby maximalizovaly státní kontrolu nad generovanými zisky.
– **Příjmové daně:** Zatímco Severní Korea tvrdí, že zrušila obecné daňování příjmu občanů, je známo, že existují různé další formy výběru příjmů. Může se jednat o povinné příspěvky na státní projekty, loajalitní platby nebo jiné formy kvazidaňování, které zajistí, že populace nadále finančně podporuje režim.
– **Nepřímé daně a příspěvky:** Vláda vybírá značnou část svých příjmů skrze nepřímé zdanění jako jsou daně z prodeje, daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně na zboží a služby. Tyto daně efektivně zvyšují životní náklady a směřují dodatečné finanční prostředky k státu.
**Regulační soulad a vymáhání**
Kvůli centrální povaze státu je soulad přísně vynucován, často podpořený těžkými tresty za vyhýbání se. Firmy musí udržovat přísné finanční záznamy a přísně dodržovat daňové povinnosti. Mechanizmy vymáhání zahrnují pravidelné inspekce a auditování ze strany státních úředníků a jakékoliv odchýlení od předepsaných pravidel může mít tvrdé důsledky.
**Zvláštní ekonomické zóny Severní Koreje (SEZs)**
Pro podporu zahraničních investic vytvořila Severní Korea zvláštní ekonomické zóny, kde jsou implementovány mírně flexibilnější ekonomické politiky. Tyto zóny umožňují společné podniky, nabízejí daňové pobídky a někdy dokonce i osvobození, aby přitáhly zahraniční podniky. Například Zvláštní ekonomická zóna Rason je oblast, kde Severní Korea usiluje o rozšíření spolupráce s mezinárodními partnery.
**Výzvy pro investory**
Investice a provozování podniku v Severní Koreji přináší značné výzvy. Mezi obavy patří nedostatek transparentních obchodních prostředí, nepředvídatelné změny politiky, geopolitická rizika, mezinárodní sankce a otázky lidských práv. V důsledku toho, ačkoliv SEZs nabízejí pobídky, celkově vysoké rizikové prostředí odradí mnoho potenciálních zahraničních investorů.
**Závěr**
Daňové právo Severní Koreje je odrazem její velmi kontrolované a centralizované ekonomické modelu. Zatímco některé aspekty připomínají mezinárodní daňové praktiky, celkový rámec zůstává neprůhledný a přizpůsoben podpoře ekonomických a politických cílů režimu. Porozumění těmto nuancím je zásadní pro jakoukoli entitu, která uvažuje o ekonomickém zapojení s Severní Koreou, s ohledem na širší mezinárodní a humanitární dopady.
Doporučené související odkazy týkající se porozumění daňovému právu v Severní Koreji
Pro více informací by se vám mohly hodit tyto domény:
1. UN Data
2. The World Factbook by CIA
3. OECD
4. U.S. Department of State
5. The Conversation