Pracovní právo v Izraeli je robustní a dynamické pole, které se zabývá právy a povinnostmi jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. Stejně jako mnohé aspekty izraelského práva, i toto bylo ovlivněno různými prvky, včetně historických britských mandátních předpisů, židovských náboženských zásad a moderních demokratických norm.
Právní rámec
Hlavními zdroji pracovního práva v Izraeli jsou zákony, kolektivní dohody, soudní precedent a administrativní předpisy. Klíčové legislativní akty, které upravují pracovní vztahy, zahrnují:
– Zákon o **pracovní době a odpočinku** (1951)
– Zákon o **ochraně zaměstnání** (1988)
– Zákon o **minimální mzdě** (1987)
– Zákon o **rovném odměňování** (1996)
– Zákon o **dovolené** (1951)
– Zákon o **odstupném** (1963)
Kromě toho se Izrael také řídí různými mezinárodními pracovními úmluvami, zejména těmi z Mezinárodní organizace práce (ILO), které dále ovlivňují jeho pracovní právo.
Smlouva o zaměstnání
V Izraeli začíná pracovní vztah obvykle písemnou smlouvou, i když jsou uznávány i ústní dohody. Písemná smlouva musí specifikovat pracovní pozici, plat, pracovní dobu, podmínky pro práci přesčas a další základní podmínky. Zaměstnavatel i zaměstnanec musí striktně dodržovat dohodnuté podmínky a jakékoliv porušení může vést k právním sporům.
Pracovní doba a přesčas
Standardní pracovní týden v Izraeli je 42 hodin, rozložených na pět nebo šest dnů. Jakákoli práce nad tyto hodiny je klasifikována jako přesčas a musí být kompenzována vyšší sazbou. Konkrétně první dvě hodiny přesčasu jsou placeny 125 % z běžné hodinové sazby, zatímco následující hodiny jsou placeny 150 %.
Zaměstnavatelé musí také poskytovat pauzy, včetně 36hodinové nepřetržité pauzy každý týden, která obvykle zahrnuje sobotu (od pátečního večera do sobotního večera), zejména pro židovské zaměstnance.
Mzdy a odměny
Zákon o minimální mzdě (1987) zajišťuje, aby zaměstnanci v Izraeli dostávali spravedlivou mzdu. Od roku 2023 činí minimální mzda přibližně 5 300 NIS měsíčně. Kromě základní mzdy jsou zaměstnavatelé často povinni poskytovat další benefity, jako jsou cestovní náklady, příspěvky na penzi a v některých případech také příspěvky na stravování.